Ženeva: ráj labužníků

Ženeva je taková větší vesnice, která nabízí kosmopolitní život velkoměsta. I proto si ji za svůj domov vybírají vlivní a bohatí z celého světa, jako třeba Nastassja Kinski, Alain Delon nebo Yoko Ono. Druhé největší město Švýcarska je veliké asi jako Plzeň, má kolem 180 tisíc obyvatel, ale více restaurací v přepočtu na obyvatele než mnohonásobně větší New York City.

A nejenom počtem restaurací město ohromuje, fantastická je kvalita připravovaných pokrmů a poskytovaného servisu. V Ženevě je celkem šest restaurací s jednou michelinskou hvězdičkou, v dvojnásobně velkém Curychu jich je o jednu méně (na druhou stranu ani v jednom z dvou největších měst Švýcarska není podnik se dvěma či třemi hvězdičkami).

Záliba Ženevanů v jídle má dokonce své historické kořeny. Každý rok v polovině prosince si tady polévkovým festivalem Fete de l'Escalade připomínají, jak v roce 1602 nezávislé město Ženeva odrazilo útok vévody Karla Emanuela Savojského - jistá Matka Royaume podle legendy odrazila nepřátelské žoldáky tak, že na jejich hlavy z městských hradeb vylila velký kotel horké polévky. A tak se k uctění jejího hrdinství v ulicích města každým rokem v zimě podává talíř horké zeleninové polévky.

Tour gourmand

Ač malá, Ženeva má celou řadu pamětihodností, a tak můžete kulinářský zážitek spojit s jejich prohlídkou. Nejdříve se vydejte na procházku po levém břehu jezera a seřiďte si přesný čas u Květinových hodin, rarity zapsané do Guinnessovy knihy rekordů. Ciferník je osázen více než 6500 květy a mění barvu podle květu a podle tématu, které si mistři květináři zvolí. Největší hodiny svého druhu na světě mají po obvodu téměř 18 metrů a v průměru měří skoro pět metrů. Od hodin můžete pokračovat na staré město a vyběhnout si 157 schodů věže románsko-gotické katedrály svatého Petra z počátku 13. století, pokochat se výhledem na město a uvnitř si prohlédnout varhany složené ze 6000 píšťal.

Pak už stačí jen seběhnout pár strmých uliček a užít si magickou atmosféru, kterou místní trefně vystihují slůvkem ambiance, v Brasserie Lipp, pojmenované po slavnějším pařížském podniku. Za zavřenými dveřmi si skutečně budete připadat jak v Paříži a dát si můžete nějakou francouzskou specialitu, jako čerstvé ústřice, tataráček z lososa nebo klasický tatarák. Pokud toho chcete ochutnat více, můžete si objednat hned několik verzí v předkrmové velikosti. Rozhodně se však nenechte odbýt jídelním lístkem v angličtině, ten nabízí jen zlomek toho, co je skutečně v nabídce. Ačkoliv to může kolem sedmé večer vypadat, že restaurace zeje prázdnotou, do osmi už nenajdete volnou židli. Rezervace se více než vřele doporučuje.

Bez ní se můžete zkusit vydat třeba do restaurace Au Pied de Cochon (U prasečí nohy), která je v samém srdci starého města. Útulná skorokavárnička nabízí místní víno a typické ženevské pokrmy připravované z domácích surovin. V létě můžete posedět na útulné zahrádce s výhledem na staré město a popíjet vínko z tamního sklípku.

Když už se - nejlépe za slunečného počasí - budete procházet ženevskými uličkami, možná vás napadne, že domorodci nedělají celé poledne nic jiného, než vysedávají po zahradních restauracích. Francouzští Švýcaři opravdu disponují neuvěřitelnou dvouhodinovou pauzou na oběd a celou přestávku poctivě věnují odpočinku od práce.

Večeře a červené lucerny

Celá řada menších, elegantních a originálních restaurací leží v okolí Gare de Cornavin (hlavního vlakového nádraží na pravém břehu jezera). Ulice nesoucí názvy ostatních švýcarských měst jako Rue de Berne, Rue de Fribourg či Rue de Neuchatel uspokojí chutě ze všech koutů světa. Na jednom místě tady najdete snad veškerou světovou kuchyni - thajskou, africkou, americkou, singapurskou, francouzskou, italskou a celou řadu dalších. Poblíž Gare de Cornavin je i česká hospoda.

Ve čtvrti mezi nádražím a promenádou u jezera, známé jako Les Paquis, se to kulinářskými podniky jen hemží, ale nejvyhlášenějším z nich jsou paradoxně lázně Bain de Paquis, které se v zimě promění v jednu velkou fondue restauraci. Švýcaři milují fondue a nechodí na ně do žádných luxusních restaurací, kam se lákají turisté, ale do provizorně zastřešených lázní. A v létě se samozřejmě fondue nejí.

V každé místnosti je krb, je tedy lepší mít několik vrstev oblečení a postupně odkládat. Jde o samoobslužnou restauraci, jídlo si musíte objednat a zaplatit v kiosku před vstupem a připravené fondue vám pak donesou ke stolu. Mladíci pobíhající s horkými nádobami s vroucím sýrem pak vyvolávají jméno, pod kterým bylo fondue objednáno. Když už je všechno snědeno, obsluha vám speciálními dláty seškrábe zbytek spečeného sýra ze dna nádoby a to je teprve ta pravá kalorická a žlučník testující bomba. Ovšem praví švýcarští horalové si na dno kameninové nádoby ještě přihodí pár vajec a usmaží si je i s posledním zbytečkem sýra, aby ani špetka nepřišla nazmar.

Rezervace v Bain de Paquis je nezbytně nutná, pro větší skupinu dokonce s dostatečným předstihem. Vyžádejte si stůl u okna, fantastický výhled na noční město dá určitě zapomenout, že sedíte na nepohodlné lavici. Nemějte strach, že byste se zde rozseděli, restaurace totiž zavírá v deset večer. A až budete s příjemným pocitem opouštět lázně a vyrážet vstříc dalším dobrodružstvím, nezapomeňte kromě pohledu na osvícené město věnovat pozornost i další světové raritě - vodotrysku Jet d'Eau, který na druhé straně jezera stříká vodu do výše 140 metrů, což odpovídá tak čtyřicetipodlažní budově.

Promenáda Les Paquis je však kuriózní i tím, v jaké symbióze zde fungují restaurace a bary s nevěstinci. Za soumraku se kulinářská oblast mezi hlavním nádražím a promenádou u jezera promění ve čtvrť červených luceren. V ulici Rue de Berne se dokonce odehrává příběh brazilské prostitutky Marie, hlavní hrdinky Coelhova románu Jedenáct minut.

Výlet, co se vyplatí

Vyhlášeným lákadlem je Auberge le Lion d'Or (Hostinec u zlatého lva), restaurace se zaslouženou jednou michelinskou hvězdičkou. Ačkoliv není přímo v Ženevě, absolvovat vyhlídkovou dvacetiminutovou cestu z centra podél jezera do Cologny se rozhodně vyplatí: výhled na jezero je parádní a po cestě se dvojice šéfkuchařů, Francouz Gilles Dupont a Ir Thomas Byrne, postará o lahodné pokrmy. Ačkoliv se podnik specializuje na delikatesy z ryb a langust, nic se nevyrovná steaku a rozhodně by byl hřích nechat si ujít předzákuskový chod - ochutnávku sýrů. Znalec přiveze to nejlepší ze švýcarských a francouzských sýrů na pojízdném vozíku a vy si jich můžete dopřát, co hrdlo ráčí a žaludek snese. Příjemný zážitek pak můžete završit jakýmkoliv dezertem, jehož výtvarným pojetím je rovněž možné se pokochat. Auberge le Lion d'Or je velmi populárním místem pro obchodní schůzky a celý týden tu bývá plno, naopak o víkendu mají zavřeno.

To není v Ženevě nic výjimečného. Některé restaurace ještě servírují sobotní oběd, ale neděle a pondělí jsou dny zavřených dveří. Rovněž zavírací hodina bývá mnohem časnější - běžně se zavírá nejpozději v jedenáct večer. Ani kdyby byl majitel přítomen a podnik praskal ve švech, zavíračka se neprodlužuje. Švýcarům to však vůbec nevadí, nechodí do restaurací vysedávat a popíjet. Nejdříve se sejdou na drink někde v baru či vinném sklípku, kde hladoví útočí na mističky s buráky nebo slanými preclíčky, pak se kolem osmé večer přesunou do restaurace a v klidu si vychutnávají večeři. Po jídle se buď odeberou domů, nebo pokračují do baru.